Velikonoce: Žádné „dobrý večer“ – žádné „všechno nejlepší k narozeninám“. Slavíme 40 dní tím, že říkáme, že pouze Kristus je vzkříšen!
Eleftherios Andronis
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Pohřeb
O horlivém knězi, který chtěl probudit víru svých tehdy lhostejných a ve víře vlažných věřících…
Vyprávění otce archimandrity Parthénia, igumena svatohorského kláštera svatého Pavla.
„Jeden horlivý kněz se ujal vedení nové farnosti.
Každou neděli a rovněž ve sváteční dny však jeho chrám zůstával téměř prázdný. Přes všechna doporučení a nabádání, adresovaná jeho farníkům, se mu však nepodařilo je přimět, aby chodili do chrámu na bohoslužby.
Zarmoucen touto situací vymyslel následující lest:
Oznámil celé své farnosti, že příští neděli se bude konat církevní pohřeb.
Oznámení o tomto „pohřbu“ bylo zveřejněno na mnoha místech a kolovalo v mnoha výtiscích.
Konečně nadešla neděle.
Kněz náležitě ozdobil svůj chrám a umístil rakev doprostřed chrámové lodi. Chrám se náhle zaplnil různými zvědavci.
Kněz pak začal ke svým farníkům patřičně promlouvat a na závěr všechny vyzval, aby se přišli podívat na rakev. Do rakve umístil zrcadlo tak, aby každý, kdo by se přiblížil, aby uviděl „nebožtíka“, spatřil sám sebe…
Když se nějaká část těla oddělí od těla, odumře. Když se prst anebo ucho oddělí od těla, odumře.
Každý křesťan, který se vzdaluje od Církve, je ztracen, každý takový člověk umírá.
A proto neumírejme!“
Zdroj: Λύρα του Πνεύματος (Lyra Ducha)
Odkaz: Πατέρες τῆς Ἐκκλησίας
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Největší oběť…
Starec Efrém ze Skitu svatého Andreje
Nevěřící jednou potkal monacha – poustevníka bez peněz.
A nevěřící mu říká:
– Obdivuji, starče, skvělé cvičení a oběti, které přinášíš! Celý svůj život obětujete Bohu, o kterém pochybuji, zda existuje nebo ne…
Asketa se usmál a řekl mu:
– I já, mé dítě, obdivuji tvé cvičení a oběti, které jsou mnohem větší než moje!…
– Jak to; řekl udiveně nevěřící. Jakou oběť přináším větší než ty?
– Já, mé dítě, obětuji svůj dočasný život, abych získal věčný.
Zatímco ty obětuješ věčný život, aby sis užil dočasného. Kdo z nás tedy přináší větší oběť?
Nevěřící se trápil. Pomyslel si: a pokud skutečně existuje další život, co se mnou bude?
To způsobilo, že „přišel k sobě“ a kousek po kousku, s vedením askety, změnil svůj způsob života a činil pokání.
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Kdo se bude modlit Ježíšovu modlitbu…“ v těžkých časech bude spasen…
Starec Serafim Vyrický
„…Pýcha a nenávist mohou být překonány pouze jejich protikladnými ctnostmi, pokorou a láskou, které přitahují všemohoucí Boží milost…“.
Starý muž kvůli své obětavé lásce ke všem, sdílel mnoho božských teorií a uchvácení, charakteristicky řekl: „…Je to tam moc hezké. Ach, kdybyste věděli, jak je tam krásně…“
Snažil se, ale nedokázal se schovat, Boží milost ho „prozradila“, jak ukazuje následující událost.
Starec radil: „Miluj našeho Pána Ježíše Krista celým svým srdcem… V těžkých časech to bude pro někoho způsob, jak být spasen: Ten, kdo bude plnit Ježíšovo přání (nepřetržité vzývání „Pane Ježíši Kriste – Synu Bože – smiluj se nade mnou“, stejně jako „Přesvatá Bohorodice, zachraň mě“), duchovně stávající z častého vzývání jména Syna Božího s neutuchající modlitbou, bude spasen“.
Lidem, kteří měli potíže a problémy ve svých mezilidských vztazích a cítili nenávist nebo hořkost vůči svým nepřátelům, říkal: „Vždy bychom se měli za své nepřátele modlit. Ať nás ostatní pomlouvají, ať o nás říkají sprostá slova. Odpusťme a snažme se vše napravit… Vždy děkuj Pánu za všechno, i za zkoušky a soužení“.
Těm, kteří někomu ublížili, znovu zdůraznil potřebu modlitby: „Modleme se za ty, kterým jsme jakkoli ublížili. Alespoň jednou v životě musíme zapálit svíčku za ty, které jsme urazili, podvedli, okradli nebo nevrátili své dluhy.“
„… Na Východě vlastní neocenitelný poklad: pravoslavnou víru. Na Západě, který, jak se zdá vzkvétá, je cílem všeho pozemská prosperita…
Na Východě žili s vizí Nebe, vždy hledali především království Boží a Jeho pravdu a byla v živém kontaktu s Nebem. Pravé osvícení je osvícení duše světlem pravoslaví“ .
„…Pýcha a nenávist mohou být překonány pouze jejich protikladnými ctnostmi, pokorou a láskou, které přitahují všemohoucí Boží milost…“.
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Pravá radost je pokání…
starec Chrysostomos
Dnes lidé nejsou šťastní, protože v jejich životech chybí Kristus.
Všechno, co člověk získá, mu dává falešnou radost, ale ne tu pravou.
Pouze pokud se člověk vyzná a vnitřně se očistí, pak získá pravou radost.
Klíčem ke vstupu do Božího království a pociťování Jeho slávy je pokání.
Pokání je to, co očišťuje člověka.
A pak člověk začne vidět Boha ve svém srdci…
(Z duchovních rad jerondy Chrysostoma Tsavdaridise)
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nad hříšníkem.“
Jeronda Georgios Kapsanis
Co nejčastěji během dne, jak jen můžeme, říkejme: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným.“
Když nás při nějakém pokušení napadne nějaká špatná myšlenka, opět volejme: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným“, aby tato špatná myšlenka zmizela.
Když máme nějaké trápení, nějaké zoufalství, nějaké potíže, jakmile s pokorou a s vírou, řekneme:„Pane Ježíši Kriste…“ přichází do duše pokoj.
Jakmile dojde v rodině k hádce, rozdělení, nepořádku, opět zvolejme: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi“, „Pane Ježíši Kriste, osvěť naše děti“, „Pane Ježíši Kriste, dej nám pokoj a milost, … a pak přichází požehnání a mír.
Ti křesťané, kterým jsme poradili, aby se modlili tuto modlitbu, a zvláště když jsou v jejich rodině potíže, všichni nám řekli, že modlitbou je tato rodina v pokoji, děti jsou osvícené, svět se stává lepším a přibližuje se Kristu.
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Poselství naděje na vzkříšení…
Starec Chrysostom
KRISTUS Vstal, bratři!
KRISTUS Vstal!
Vzpomeňme na naše Otce, kteří zůstali pět set let v otroctví a seberme odvahu ke zbavení se vlastního otroctví – otroctví vášní a hříchů, které nás přivedly do duchovní bídy, strachu a hrůzy. Jako tehdy, tak i nyní je vše zotročeno a nachází se v otroctví!
Ale oheň Víry, kousek po kousku, znovu vzplane…
KRISTUS Vstal, bratři!
KRISTUS Vstal!
Nezoufejte! Smrt se vrátí ke smrti a Život přinese znovu život! Slunce znovu zazáří a radost ozáří naše tváře, jako se rozzáří Tvář vzkříšeného Ježíše!
Pojďme k Němu, abychom pocítili lásku objetí toho, který byl přibit na kříž!
Pojďme k Němu, abychom se cítili bezpečně…
Pojďme k Němu, abychom pocítili odpuštění, které vzešlo z Jeho hrobu…
Pojďme k Němu, abychom zažili své vlastní vzkříšení, naroubované Jeho vlastním vzkříšením…
KRISTUS Vstal, bratři moji!
KRISTUS Vstal!
(Velikonoční poselství starce Chrysostoma)
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Nejjednodušší věc… !
Nejjednodušší je být Jidášem.
Říkáš, že jsi přítel, ale když najdeš příležitost, neváháš pro třicet stříbrných, s polibkem zradit svůj lid.
Nejjednodušší je být Pilátem.
Pokaždé, když jde do tuhého, „umýváš si ruce“. Neneseš odpovědnost za své činy ani za svůj život.
Nejjednodušší je být jedním ze zákoníků a farizeů.
Pro celý svět jsi čestný, spravedlivý, čistý, ale uvnitř tebe, se skrývá, nenávist, hněv, žárlivost, pýcha, bezohlednost.
Nejjednodušší je být davem.
Nemáš vůli. Nebereš žádnou odpovědnost. Nesnažíš se přemýšlet. Prostě následuješ všechny jako ovce. A potom žádáš o ukřižování, toho, koho jsi až do včerejška obdivoval.
Nejjednodušší je být Barabášem.
Vybuduj si vlastní svobodu, svůj vlastní život, na úkor někoho jiného.
Nejjednodušší je být lupičem po levici.
A ani tam ve své poslední chvíli neříkej „jsem hříšník“, ale nadávej, křič, obviňuj a zesměšňuj ostatní za své vlastní chyby.
Nejtěžší je být Kristem. Být ukřižován každý den kvůli těm, které miluješ, a přesto nad křížem šeptat: „Otče, odpustˇ jim, protože nevědí, co činí“…
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Slovo, které charakterizuje naše století, je apostáze (odpadlictví)
Svatý Sofronij z Essexu
Našim údělem bylo narodit se na svět ve strašně turbulentní době. Nejsme jen pasivními diváky, ale do jisté míry i účastníky mocného zápasu mezi vírou a nevěrou, mezi nadějí a zoufalstvím.
Po tolika letech téměř nepřetržitého zabíjení lidí na zemi, za které se všichni sami před sebou ospravedlňují, nelze očekávat, že by se odvážili pohlédnout k Nebi a nazvali Boha svým Otcem.
V dnešní době nabylo „získávání“ světa strašných rozměrů. Odklon od křesťanské víry v její autentické podstatě se stal univerzálním fenoménem. Slovo, které charakterizuje naše století, je odpadlictví.
Obávám se proto, že pouze přibývání pohrom může nyní přivést lidi k těm soužením, která se budou zdát skutečně kritická a která v nich znovu podnítí schopnost vnímat svou prapůvodní přirozenost k obrazu Božímu. Pak bude na zemi mír.
Ale dokud lidé zůstanou jako divoká zvěř, neměli bychom očekávat mír na zemi. Veškeré snahy zabránit válečné metle prostřednictvím diplomacie a jiných podobných prostředků jsou marné.
Nutné je především duchovní znovuzrození člověka, nutné je „zlidštění“ tohoto bestiálního světa…
Všude je bolest. Ovzduší je přeplněno vzdechy sténajících …
Avšak někteří se snaží najít cestu z temnoty své duchovní nevědomosti. Jsou žízniví po pravdě.
Ale když se tato Pravda, navzdory jejímu dlouhému hledání lidmi a navzdory jejich velké touze, objeví v celé své božské dokonalosti, – ačkoli „duch je odhodlán, ale tělo je slabé“ (Mt 26,41) – , uzavírají svá srdce před mocí nesmrtelnosti.
Obviňováním Toho, kdo řekl: „Já jsem pravda“ (Jan 14:6), se ztotožňují s jeho pronásledovateli, a jak řekl Tertullián, „nejlepší způsob, jak potěšit pronásledovatele pravdy, je zkorumpovat ji“ (Απολογητικός 46).
Je hrozné pomyslet na to, že svět dává přednost všemu ostatnímu na světě před věčnou slávou, kterou nám sám sobě nabídl věčný Bůh.
Raději bych byl zabit lidmi světa, než abych šel s nimi a získal světskou mysl.
Pro náš den je důležité, abychom nebyli ovlivňováni těmi, s nimiž máme vztah, protože jinak riskujeme ztrátu víry i modlitby. Ať nás svět posoudí jako nehodné pozornosti, důvěry a respektu. Nezáleží na tom, záleží jen na tom, jestli se líbíme Pánu…
Udržet si inspiraci, když jsme obklopeni ledovými vodami světa, které se nemodlí, není snadný úkol.
Kristus vrhl božský plamen na zem a my se k němu modlíme, aby spálil naše duše, aby nás nepřemohl kosmický chlad a žádný černý mrak nezastínil tento slavný plamen.
Zvláště v dnešní době je zlo lidí jasně pociťováno, protože zlo se zdá organizovanější než kdy jindy…
Vidím celé lidstvo ponořené do bratrovražedných válek a na obzoru stále není žádné světlo.
Naopak, zakryli oblohu černými mraky, připravenými způsobit odhalující bouři.
Tento svět pokřivený nenávistí lidí a skrývá před zraky báječnou Boží tvář.
Bylo naším údělem narodit se na svět ve strašně turbulentní době. Nejsme jen pasivními diváky, ale do jisté míry i účastníky mocného zápasu mezi vírou a nevěrou, mezi nadějí a zoufalstvím.
Kristus nám hlásal božskou velikost člověka, syna Božího, a stále nás dusí podívaná na lidskou důstojnost, která je sadisticky zesměšňována a pošlapávána.
Naším nejúčinnějším příspěvkem k vítězství dobra je modlitba za naše nepřátele a svět.
Nejen, že v to věříme, ale známe sílu pravé modlitby.
Ale neignorujme proroctví zjevení, že zlu bude dovoleno, aby našlo své úplné vyjádření a tím ukončilo dějiny této země. Pak přijde poslední soud, který se odehraje na hranici času, během něhož „anděl předpokládal, že není čas“ (Zj 10,6).
Mezitím nesmíme nikdy přestat vzývat Syna Božího, aby se nad námi a nad svým světem smiloval.
Kde je tedy ta prozřetelnost, která zasahuje i do těch nejskromnějších věcí a která se stará i o ty nejmenší věci?
Všichni se dusíme podívanou na nespoutané orgie zla ve světě.
Sám Kristus nás ujišťuje, že Bůh se s láskou stará o celé stvoření a že nezapomíná ani na malého nebeského ptáčka, že se stará i o úpravu divokých lilií, a pro lidi je Jeho prozřetelnost nesrovnatelně větší, a to do té míry, že „My i všechny vlasy na naší hlavě jsou sečteny“ (Mt 10,30).
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Zlo porážíme dobrem
Starec Tadeáš
Tento svět bojuje se svými nepřáteli pomocí metody strachu.
Co jiného je smyslem zákona, než strašit a strachem donutit lidi, aby dělali, co chce vláda.
Náš způsob boje je jiný, zlo porážíme dobrem, našimi zbraněmi jsou láska, tolerance a mírnost.
Musíme dobýt svět tím, že budeme střežit atmosféru Nebe v nás, protože pokud ztratíme Království Nebe v sobě, nezachráníme sebe ani ostatní.
Από το βιβλίο “Γέρων Θαδδαίος, Ένας πνευματκός της εποχής μας”, Εκδόσεις Πορφύρα
++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Kdy začíná ráj a peklo člověka?
Sv. Justin Popovič
Nesmrtelnost člověka začíná jeho počátkem v matčině lůně.
A kdy začíná ráj a peklo člověka?
Ze svobodné volby pro božské dobro nebo pro démonické zlo, pro Boha nebo pro ďábla.
Ráj i peklo člověka začínají zde na zemi, aby věčně pokračovaly v příštím životě.
Co je ráj?
Je to vnímání Boží přítomnosti.
Pokud člověk v sobě cítí Boha, je již v ráji, protože tam, kde je Bůh, existuje také Boží království a existuje ráj.
Od chvíle, kdy Bůh Slovo sestoupil na Zemi a stal se člověkem, stal se ráj nejbezprostřednější realitou na Zemi a pro člověka.
Protože tam, kde je Kristus, existuje také ráj.
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Bolest a utrpení jsou skvělým učitelem …
o. Spyridon Skoutis
Nejlepším lékem na bolest je, když ji přijmeš. Nechte ji s vámi mluvit a naslouchejte ji. Musí vás toho hodně naučit a hodně toho ukázat.
Přijměte bolest, když přijde, a poslouchejte ji. Tam v tichu slabosti, v slzách a bolestivého výkřiku k vám bolest promluví, budete ji poslouchat a co vám uvnitř poví, postavíte jako hradbu na obranu v příštích válkách.
Bolest vás zničí, pokud ji budete považovat za nepřítele…
Najděte si ve svém nepříteli přítele a z tohoto vztahu budete mít velký užitek.
Neboj se, bolest nad tebou nemá moc. Jedinou sílu kterou získá, je ta, kterou mu dáte ze svého ústupu, tak to nedělejte.
Bolest je Světlo, které ukazuje cestu ke Kristu.
Pán políbil svůj kříž.
Bolest a utrpení jsou skvělým učitelem, jaký by byl život bez nich … jako škola bez učitele …
++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Pán, satan a ptáčci starého kněze
Starý kněz šel ke kazatelně a držel v ruce prázdnou klec. Lidé dole hleděli v úžasu, zatímco někteří říkali, že starý muž ztratil rozum …
Včera jsem viděl chlapce, který měl v rukou tuto klec. V kleci byli dva malí ptáčci, kteří se třásli strachem. Zastavil jsem chlapce a zeptal se ho, řekl kněz: „ Co to máš s sebou, můj synu?“ „Dva malé ptáčky,“ odpověděl.
-A co s nimi budeš dělat? Zeptal jsem se znovu.
„Vezmu je domů a pobavím se s nimi,“ odpověděl chlapec s úsměvem.
-Budu je mučit, budu jim trhat křídla, abych je slyšel plakat, udeřím je, přiměji je, aby spolu bojovali, myslím, že mě to bude bavit.
-Ale jednoho dne se budeš nudit … Co budeš dělat potom?
„Mám doma kočku a ona má opravdu ráda ptáky; dám jí je,“ řeklo dítě.
Chvíli jsem přemýšlel a zeptal se, kolik peněz chceš za ty ptáčky, můj synu?
-K čemu chcete koupit ty ptáky? Ani nezpívají ani nejsou krásní.
– Kolik peněz chceš, zeptal jsem se znovu.
Myslel si, že jsem blázen, křičel, 50 eur !!!
Vytáhl jsem peníze z kapsy a dal je chlapci.
Vzal peníze a zmizel.
Opatrně jsem vzal klec, vzal jsem ji na venkov, kde bylo tolik květin, a opatrně jsem ptáčky pustil. Odtamtud jsem přišel s touto klecí.
Když kněz dovyprávěl, začal vyprávět jiný příběh:
– Satan a Ježíš mluvili a ďábel s hrdostí říkal:
-Dobyl jsem celé lidstvo! Ano, použil jsem past, kterou jsem vynalezl, a od žádného z nich jsem neměl žádný odpor. Oni a jejich děti nyní patří mně.
-A co s nimi budeš dělat? Zeptal se Ježíš.
– Budu si s nimi hrát a bavit se. Naučím je, jak se oženit a poté rozvést, jak se navzájem nenávidět a zradit přátele, jak si navzájem ubližovat. Jak pít víno, užívat drogy a lživě přísahat. Jak se navzájem zabíjet a zabíjet jejich děti … Budu se bavit na tomto světě, který jsem vytvořil!
A po hře, co s nimi budeš dělat? Zeptal se Ježíš.
„Vezmu je s sebou do ohnivého pekla,“ zakřičel pyšně Satan.
-Kolik za ně chceš? Zeptal se Ježíš.
-Chceš tyto lidi? Jsou k ničemu, budou tě nenávidět, budou na tebe plít, zradí tě, popřou tě, nemůžeš tyto lidi chtít! Nezaslouží si tvé milosrdenství.
Co chceš za tyto lidi? Zeptal se Ježíš znovu.
Satan při pohledu na Ježíše řekl: Tvoji krev! Všechny tvoje slzy! Tvůj život!
Souhlasím, odpověděl Pán. A zaplatil cenu.
V chrámu bylo naprosté ticho …
Kněz vzal klec a sestoupil z kazatelny.
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Bůh nám ukazuje znamení, abychom se připravili.
Starec Justin Parvou
Bůh nám ukazuje znamení, abychom se připravili. Ale nám je to jedno.
To znamená, že naše vášně nás zaslepily natolik, že nemůžeme rozlišit dobro od zla.
Tato generace je tak zaslepená vášněmi, že i když uvidí bombové útoky nebo cokoli jiného, nebude činit pokání…
Jak říká Bible, každý je připoután k vášni.
A když nás postihne zlo, nebudeme mít sílu činit pokání.
Každý se snaží uspokojit svou vášeň.
Srdce zkameněla.
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++